prostor pro moderní vzdělávání

Inspirace pro dlouhé zimní večery

ÚvodAktualityInspirace pro dlouhé zimní večery

Inspirace pro dlouhé zimní večery

Dlouhé zimní večery, které jsou právě teď nejdelší, jsou jako stvořené k vyprávění o starých časech. Máme-li to štěstí, že je máme blízko, můžeme se ptát našich (pra)babiček a (pra)dědečků. A jestli se nezapomněli ptát oni, dostaneme se k až k příběhům, které se odehrály na přelomu 19. a 20. století. V jiném případě jsou tu knížky, nahrávky, starodávné předměty a muzea, která to všechno shromažďují.
Naši předkové na venkově, majitelé malého i většího hospodářství, zažívali před Vánocemi dobu klidu. Polní práce ustaly, lidé se scházeli po statcích nebo po chalupách k drobné ruční práci, povídání a zpívání. Obyvatelé malých měst se věnovali spolkové činnosti, cvičili v Sokole nebo třeba hráli ochotnické divadlo. Dokud nebyla běžně zavedená elektřina, byli odkázaní na svíčky a petrolejové lampy. Chodilo se dřív spát a v pozdním podzimu a v zimě se i kvůli úspoře držívala „černá hodinka“, kdy rodina seděla společně potmě u roztopených kamen. Chvíle bez rozsvícených žárovek, obrazovek a displejů můžeme zažívat i my dnes – advent s planoucími svíčkami k tomu přímo vybízí. Budete poslouchat hudbu, hrát různé obměny slovního fotbalu, anebo si jen tak úplně obyčejně vyprávět?

Říčanské náměstí v zimě

Pohled na zasněžené říčanské náměstí v době, kdy v jeho středu ještě nesvítilo veřejné osvětlení.

Elektrifikace se v Říčanech intenzivně rozbíhala krátce před druhou světovou válkou. Na třicátá a čtyřicátá léta místní pamětníci vzpomínají jako na dobu, kdy se rodiny často navzájem navštěvovaly.

Osmaosmdesátiletý František Křížek (syn zdejšího správce sítí vysokého napětí) uvádí: „Lidé se v neděli nebo v sobotu večer sešli a popovídali si. Moji rodiče hráli s přáteli karty, často žolíky. Občas se chodilo do biografu. Tatínek, přestože měl málo času, tak byl členem pěveckého sboru Jablonský. Spolky sloužily k setkávání lidí mezi sebou, hodně zdejších občanů hrálo divadlo a samozřejmě velké množství Říčanských bylo zapojeno do činnosti Sokola.“

Petrolejka

Dříve, než se svítilo elektřinou, patřily k běžné výbavě domácností petrolejové lampy. V parádním pokoji stála třeba podobná té na fotografii – na tepaném kovovém podstavci, zdobeném rostlinnými motivy. Tato secesní lampa ze začátku 20. století, bohužel už bez cylindru, patří do sbírky Muzea Říčany. Muzeum uchovává i speciální petrolejové lampy, jedna z nich například sloužila k vyvolávání fotografií.

Pohlednice s husami

Kolorovaná pohlednice z prvních let 20. století zachycuje pohled přes letní Lázeňskou louku, na které se – světe, div se – pase početné hejno hus. Ještě dlouho potom to nebyl v Říčanech vzácný jev. Děti zde běžně chodily drůbež pást a mnohé zdejší husy byly samostatné. Stačilo je jen ráno vyhnat ze vrat a večer zase zahnat zpátky. Když se husy vykoupaly v rybníku, bylo jejich peří čisté a hospodyně je mohla oškubat. Schovalo se pak na zimu, kdy se za dlouhých večerů peří dralo. Při draní peří (dračkách, škubačkách) dívky a ženy z husích nebo kachních brků a pírek ručně oškubávaly praporky jemného peří. Tím se pak vystlaly peřiny, které patřily do svatebních výbav. K draní peří se scházelo více žen, příbuzných nebo sousedek. Hospodyně je uhostila jídlem a pitím, povídalo se a vzpomínalo.

Sešitek Ozvěny starých časů

O tom, jak se žilo v Říčanech před sedmdesáti a více lety, se můžete dočíst v drobné publikaci Ozvěny starých časů. Vladimír Čech (1934), nejmladší syn významného místního sedláka, vzpomíná, jak se u nich scházely sousedky k draní peří: „Když začaly dlouhé večery, maminka pozvala sedm až devět žen. Navařila žitné kafe nebo čaj, pro některé z nich (to už bylo po válce) „turka“ a pohostila je domácím pečivem. Někdy pekla preclíky, jindy cihly, karásky nebo vdolky. Vdolky se smažily na těžkém plechu na rozžhavené plotně a pak se mazaly povidly (těch bývalo doma dost, měli jsme přece švestkovou alej), na povidla se dal tvaroh a navrch ještě smetana, všechno domácí. Otec chodíval v zimě, když se nepracovalo na poli, na pivo k Jermařům.“

Vzpomínkový sešit nyní zakoupíte v našem e-shopu: Sešit – Ozvěny starých časů

Sléz1

Sléz

Za dlouhých zimních večerů oceníte zásoby, které jste si sami nasušili a uchovali z léta, nebo kterými vás obdarovaly dobré blízké duše. Je čas horkých moštů, pečených ovocných čajů a bylinkových nálevů. Pokud ke svému povolání (nebo rodičovskému poslání) potřebujete v kondici hlasivky, třeba oceníte tip na zázračný slézový čaj. Kromě chrapotu se doporučuje i při angíně a zánětu průdušek, mírní kašel a usnadňuje odkašlávání. Sléz působí mírně protizánětlivě.

Tady je návod na čaj (nálev) z květů slézu:
Jednu lžičku květů slézů přelijeme 1/4 l vroucí vody, necháme 15 minut louhovat a slijeme. Pijeme 2–3x denně.