Voják proti tanku

Typickou zbraní z druhé světové války (1939–-1945), která se často objevuje ve válečných filmech, je takzvaná pancéřová pěst (německy Panzerfaust). Jednu takovou máme i ve sbírkách našeho muzea. V historii vojenství se jednalo o první ruční raketomet, zbraň určenou k boji pěšáka s tankem.

• Kdo vyhrál v boji David versus Goliáš? Kdo z nich tady zastupuje tank a kdo pancéřovou pěst?

Raketomety

Dostřel Panzerfaustu 60 byl asi 60 metrů. Pancéřovek tohoto typu se vyrobilo asi 1,2 milionů. Po skončení války se staly často zobrazovanou zbraní v populární kultuře a patří mezi symboly nacistické armády. Po skončení druhé světové války byla výroba Panzerfaustů ukončena. Na základě modelů této zbraně ale v Sovětském svazu vyvinuli ruční protitankové granátomety typu RPG. Ty se v armádách napříč světem používají dodnes.

• Pro kterou armádu bylo typické použití pancéřových pěstí?

Smrtonosný průmysl

Dvacáté století s sebou přineslo dosud nevídaný rozvoj arzenálu. Mohou za to především velké konflikty, které naši společnost sužovaly nejen ve dvou světových válkách. Lidská vynalézavost v ohledu zabíjení druhých zažila vrcholný růst a ze zabíjení se stalo doslova průmyslové odvětví.

Dělostřelecké granáty nebyly na polích první světové války ničím novým. V historii jich ale nikdy předtím nebylo vystřeleno tolik jako právě v této válce.

• Jakými zbraněmi se bojuje dnes?

Jatka Velké války

V první fázi Velké války, jak se tehdy první světové válce říkalo, Rakousko-Uhersko nasadilo přes 3 miliony vojáků, skoro půl milionu z nich tvořili čeští odvedenci. Jen v roce 1914 na východní frontě padlo nebo utrpělo zranění na 250 000 mužů.

Boje brzy nabraly charakter zákopové války a fronta ustrnula.

• Napadá tě, kde jsou čeští vojáci nasazováni v současnosti? 
• Kolik vojáků má česká armáda?

Z bojiště na poličku

Je nám jasné, že s rozvojem střelných zbraní začaly meče, sekyry a další chladné zbraně patřit do historie. Ostatně k čemu by člověku byl meč, když má pistoli?

V průběhu dějin ale zbraně užívané na krátkou vzdálenost nevymizely, často jen přijaly jinou roli. Jako v případě naší halapartny, která je typickým příkladem zbraně, která se z obranného nástroje postupně stala symbolickým odznakem a dekorativním předmětem.

• Co jsou to chladné zbraně?

Šup s ním z koně!

Původně sloužily halapartny ve středověku jako zbraň pro boj s jízdou. Rytíř na koni představoval v bitvě moc srovnatelnou s dnešním tankem a nebylo snadné se takové síle ubránit.

Ve 13. století tak vznikly halapartny, jejichž základním účelem bylo shodit jezdce z koně. Zbroj byla těžká a neobratná, rytíři tak dělalo při pádu z koně problém už jen zvednout se ze země. V důsledku pádu se také zbroj často promáčkla. To mohlo způsobit i vážné zranění, nebo se rytíř dokonce v důsledku zohýbání zbroje prostě udusil.

• K čemu v boji ve středověku sloužila halapartna?

Zábava pro smetánku

Lov odpradávna patřil k zábavě, které se věnovali urození a bohatí lidé. Ať už šlo o členy královského rodu, mladé šlechtice nebo majetné obchodníky, umění jízdy na koni a lovu patřilo mezi základy tehdejšího slušného vychování.

Ještě ve středověku se lovecký výcvik chápal jako příprava k boji, později se však tento bojový význam čím dál tím více vytrácel a lov se stával čistě volnočasovou aktivitou.

• K čemu byl bohatým a urozeným lidem dobrý lovecký výcvik?

Střelba jako sport

Z brokovnice se střílí takzvanými broky, což jsou malé kovové kuličky, které se při výstřelu rozprsknou do šířky. Na rozdíl od kulek tak brokovnice působí mnohočetná drobnější poranění a hodí se například pro střelbu na pohyblivé cíle.

Dodnes se z brokovnice střílí nejen na lovech, ale i při sportu. Existuje třeba olympijský sport, při němž se střílí na holuby! Nejedná se ovšem o živé opeřence, ale o hliněné talíře, které ve vysoké rychlosti vystřeluje speciální stroj.

• Které další sporty spojené se střelbou znáš?

Japonské meče

Ve sbírkách Muzea Říčany nalezneme také exotické zbraně. Mezi nimi vyniká tento japonský samurajský meč zvaný wakizaši. Ta byla samurajovou doplňkovou zbraní k delšímu meči – kataně.

Samuraj – cesta cti

Samurajové tvořili ve středověkém Japonsku privilegovanou třídu válečníků, kteří se řídili zvláštním morálním řádem založeným na cti a poslušnosti ke svému pánu. Sám výraz samuraj se dá volně přeložit jako „ten, kdo slouží“. Samurajové byli cvičeni nejen k umění boje, ale také k bezmezné poslušnosti. Méně se už ale ví, že se věnovali také čajovým obřadům, skládání květinových obrazců nebo básnické tvorbě. Jejich život se řídil kodexem zvaným bušidó („cesta válečníka“), který v sobě zahrnoval příkazy ke klidu, rozvaze, poslušnosti, odvaze, respektu, cti a slávě.

• Které byly hlavní příkazy mravního řádu samurajů?

Krutí básníci

Samurajové však dovedli být také velmi krutí. Nepřátelům uřezávali hlavy, ty pak svému pánu nosili na důkaz svého úspěchu a odvahy. Ve volném čase se směli věnovat studiu, sokolnictví, psaní básní nebo lovu. Naopak úplně zakázaný byl tanec a vlastně leccos, co bychom dnes nazvali všední zábavou. Samuraj musel vždy působit důstojně a vyrovnaně – nemohl si dovolit být jakkoli zesměšňován. V případě porušení samurajského mravnostního řádu byl ukládán nejvyšší trest – nařízená sebevražda.

• Čím se samurajové zabývali ve svém volnu?

Seppuku

Touto sebevraždou je seppuku (u nás mylně nazýváno hara-kiri, což je hanlivý výraz). Rituální rozpárání vlastního břicha právě pomocí katany nebo wakizaši bylo vyhrazeno jen a pouze samurajským bojovníkům. Důvodem pro seppuku mohl být morální prohřešek nebo snaha přesvědčit pána o vlastní pravdě. Zvláštním případem je pak sebevražda, kterou samuraj následoval svého zemřelého pána. Často ale samurajové bez pána (tzv. róninové) brázdili osamoceně zemi a pokračovali v životě cti a slávy.

• Co je seppuku?

Ne zrovna veselé časy

V období gotiky, tedy v době rytířů, hradů, opevněných měst a kostelů, boje probíhaly jak mezi domácí šlechtou, tak mezi středověkými státy. K válkám se uchyluje i církev, křížové výpravy násilím šíří křesťanství mezi jinověrci a pohany. Několik takových tažení se nevyhnulo ani Čechám v období husitských válek! Období míru byla krátká a vzácná. Válka pronikala do života skoro každého člověka. Přinášela s sebou utrpení, hlad, bídu a nemoci.

• Co bylo účelem křížových výprav?

Věk špíny

Ve středověku nezabíjely jen samotné zbraně. Bodné nebo sečné rány by se zahojily, kdyby se do rány nedostala infekce. Středověk byl obdobím špíny. Neexistovala kanalizace a lidé vylévali splašky z oken rovnou na ulici. Lidé neznali příčinu infekce, nevěděli nic o bakteriích, neměli k dispozici antibiotika. Mnoho poranění tak končilo záněty, gangrénou (zčernáním a uhnitím končetin) a celkovou otravou krve. Někdy se nebožáka podařilo zachránit včasnou amputací končetiny.

K obléhání hradů se používaly katapulty a praky, které vrhaly na obránce hnijící mrtvoly nebo rovnou exkrementy ve snaze vyvolat mezi zasaženými epidemii.

Způsoby, jak působit neštěstí, utrpení a bolest, byly velmi propracované. Jako by středověkým lidem nestačily útrapy spojené s takzvanou černou smrtí…

• Znáš nemoc, která ve středověku vyhubila celá města?

Pravěké pyramidy?

Mohylová kultura dostala název podle specifického typu hrobů. Mohyla je hrob, nad kterým je navršen rov (kopeček) z kamení a hlíny. Nad hroby prostých lidí se navršil jen malý rov, nad hroby velmožů a knížat obrovské hory kamení a zeminy, které měly v průměru i desítky, výjimečně stovky metrů a mohly být ojediněle i 40 metrů vysoké. To už je impozantní krtinec, že? Můžeme s trochou nadsázky říct, že mohyly jsou takové naše hliněné pyramidy!

• Co je to mohyla?

Jediným účelem je zabíjet

Lidé mohylové kultury se věnovali válečnictví a s velkým úsilí se zaměřili na rozvoj zbraní. Ty se v této době už úplně oddělují od pracovních nástrojů a vznikají tak předměty, jejichž jediným účelem je zabíjet jiné lidi. Kromě seker, nožů a kopí se objevují už i meče. Mocné válečnické rody drancují osady, kradou dobytek a hromadí bronzové poklady. Poprvé mezi lidmi vzniká velká majetková nerovnost, když velmožové s pomocí ozbrojených družin násilím získávají rozsáhlá bohatství a majetky. Jak to víme? Díky bohatým pokladům, kterými byly vybaveny mohyly velmožů – nacházíme v nich zbraně a šperky.

• Jaké zbraně využívali válečníci mohylové kultury?

Z luxusu do práce i do války

Bronz je prvním kovem, který lidstvo dokázalo ukout. Jedná se o slitinu mědi a cínu a jeho objev předchází objevu železa. První bronzové nástroje se začaly vyrábět už v pozdní době kamenné, ale častěji se tehdy vyráběly spíše šperky, ozdobné předměty a doplňky oblečení – stále se jednalo o vzácný materiál a luxusní zboží. Teprve později, právě v době bronzové, se tento kov stává hlavním materiálem pro výrobu předmětů denní potřeby a zbraní.

• Co je to bronz?

Lidé z „dlouhých domů“

Příkladem předmětu, který sloužil jako pracovní nástroj i jako zbraň, je tato sekerka. Vyrobili ji zruční kováři pravěké civilizace, kterou nazýváme únětickou kulturou. Název získala podle velkého archeologického naleziště v Úněticích kousek od Prahy. Únětičtí lidé zakládali vesnice na otevřených prostranstvích podél vodních toků, později se začali usídlovat i na kopcích. Stavěli nadzemní dřevěné domy na kůlech, které mohly být až 24 metrů dlouhé! V takovém domě žilo pohromadě několik generací naráz. Zajímavé je, že nebudovali žádná opevnění. Znamená to snad, že se v jejich době nebojovalo? Kdo ví… Můžeme je však prohlásit za vcelku mírumilovné lidi, kteří si hleděli hlavně svých plodin, dobytka a štol k dobývání hlíny a kovů.

• Najdi na mapě, kde sídlila únětická kultura.

Bohatýři ve stromových rakvích

S lidmi únětické kultury se pojí hned několik zajímavostí. Věděli jste třeba, že své mrtvé někdy ukládali do dřevěných sarkofágů, které vyráběli z kmenů starých stromů? Říká se jim stromové rakve neboli baumsargy. Běžně ale pohřbívali do obyčejnějších, někdy kameny obložených hrobů, kam své mrtvé vkládali ve skrčené poloze. Do rakví k mrtvému vkládali také šperky a další předměty, mimo jiné také zbraně.

• Co jsou baumsargy?

Na počátku byl nápad!

Na počátku používal člověk jako nástroj to, co našel, klacky nebo kameny. Po milionech let vývoje nejprimitivnějších lidí konečně člověka napadalo, že kámen může upravit pro různé účely! A tak začaly vznikat první opravdové nástroje. Nejčastěji se jednalo o různé klíny, sekery, hroty a nože. Ostré kamenné nožíky a šipky se vyráběly štípání minerálu zvaného pazourek, se kterým se v době kamenné obchodovalo po celém světě. Na některé nástroje se místo pazourku používaly tvrdé horniny. V našem regionu to byl hlavně amfibolit. Později člověka napadlo kámen nasadit do dřevěné hole, ještě později pak vyvrtat do kamene otvor a do něj vložit dřevěnou násadu – topůrko. To umožnilo využívat švih a dodat tak úderu ještě větší sílu.

• Jak se jmenuje kámen, ze kterého se vyráběly v pravěku ostré hroty a nože?
• K čemu sloužil v nástroji vyvrtaný kulatý otvor? 

• Jak vyvrtal pravěký člověk do kamene otvor pro topůrko?
• Jak dlouho trvala doba kamenná?